"Dřepěl jsem uprostřed potoka a pozoroval pavoučka, jak se pokouší napnout přes potok pavučinu. Zřejmě se rozhodl utkat největší perleťovou pavučinu, jaká kdy na potoce byla. Vybral si totiž široké místo. Zakotvil své vlákno, vrhl se do vzduchu a spadl do vody. Stržen proudem zápasil o svůj život, pak se vyhrabal na břeh a zase zpátky na stejnou kapradinu. Potom to zkusil znovu. Když se potřetí vrátil na svůj list, dolezl až na jeho konec, lehl si, přední nožky si dal pod bradu a zkumal vodu pod sebou. Počítal jsem, že toho má už dost - aspoň já jsem toho začínal mít dost, zadeček jsem měl ztuhlý zimou, jak jsem dřepěl v potoce. Ale on klidně ležel, přemýšlel a zkoumal. Najednou dostal nápad a začal poskakovat po listu kapradí. Nahoru dolů. List se rozhoupal. Když list dosáhl své nejvyšší polohy, hop, skočil a vypustil svůj padáček - povedlo se! Přímo zářil pýchou, začal tancovat radostí z úspěchu, div, že znovu nespadl. Jeho perleťová pavučina byla skutečně ta největší, jakou jsem kdy na potoce viděl."

 

(Autor: Forrest Carter  "Škola Malého stromu")