Gautama Buddha
Buddha se narodil roku 566 nebo 563 před Kristem jako syn knížete z rodů Šákjů. Jejich knížectví se rozprostíralo na úpatí Himaláje na území dnešního Nepálu. Jméno Buddha není Buddhovým vlastním jménem, protože význam slova buddha je pouze obecný a označuje člověka probuzeného a osvíceného.
Pravým jménem Buddhovým je Siddhártha Gautama, proto se také někdy nazývá Gautama Buddha (Gautama Probuzený). V období svého života, kdy žil jako asketa, byl známý jako mlčenlivý mudrc z rodu Šákjů, nebo-li Šákjamuni. Matka porodila Siddhárthu v háji Lumbiní a sedm dní po jeho narození zemřela. Siddhárthovy výchovy se ujala jeho teta z matčiny strany. Siddhártha, jako syn knížete, vyrůstal v blahobytu a v 16 letech se oženil s Jašódharou, která mu porodila syna Ráhulu. Po narození syna odešel do bezdomí (opuštění rodiny, majetku a všech společenských vazeb) ve věku 29 let.
Buddha se připojil k různým asketickým učitelům, aby poznal, že žádné jejich učení mu nepřináší vysvobození. Opustil tedy asketický způsob života a pohroužil se do rozjímání, ve věku 35 let dosáhl osvícení. Po zbytek svého života putoval z místa na místo a vykládal své názory, založené na zkušenosti osvícení, shromáždil kolem sebe velký počet žáků. Zemřel v 80 letech potom, co snědl zkažené jídlo.
Po zkušenosti osvícení začal Buddha vyučovat cestu, která vede k probuzení a vysvobození a za tím účelem zformuloval učení o čtyřech ušlechtilých pravdách, o zákonu závislého vznikání a o karmě.
