tao
Čínsky dao, vyslovujeme "tao", čínský výraz pro "cestu", tento výraz je ústředním pojmem taoismu, který od něj odvozuje také svůj název. Výraz "tao" dále označuje také učení a morální a etickou cestu člověka.
V díle "Kniha o tao (cestě) a ctnosti", kterou napsal Lao-c´, dostává "tao" poprvé svoji metafyzickou podobu, označuje zde všezahrnující první princip, který je podstatou všech jevů a byl zde před nebesy a zemí. "Tao" je skutečnost, z níž vzniká vesmír. Je bezejmenné, nepojmenovatelné, nepopsatelné, je neviditelné, bezedné, věčné a nezměnitelné žádnými vnějšími vlivy, je zdrojem všeho bytí. Je to tvar beztvarého, zahrnuje bytí i nebytí. Bytí je funkcí "taa", nebytí jeho podstatou. "Tao" je velké jedno, ve kterém jsou obsaženy všechny protiklady. Do "taa" se také vše navrací. V taoistickém pojetí osvícení znamená náhled do tohoto všeobecného zákona navrácení jsoucen do "taa".
Lao-c´píše ve své knize "O tao a ctnosti":
"Existuje cosi - mlžné a beztvaré,
a přece hotové a dovršené.
Povstalo před nebem a zemí.
Je tak tiché! Tak pusté!
Stojí samo a nemění se.
Proniká vše vůkol a nic je neohrožuje.
Může se pokládat za matku veškerenstva.
Jeho jméno neznám.
Označuji je jako "tao"."
Cílem každého taoisty je realizovat jednotu s taem prostřednictvím ztotožnění se s ním tak, že uskuteční v sobě samém jednotu, prostotu a prázdnotu taa. Pouhé pochopení taa rozumem nestačí, je k tomu nutné intuitivní poznání. Tao je tak uskutečňováno prodléváním v klidu, který je nejbytostnějším přístupem k tau. Klid je návratem k prapočátku a všem bytostem je společný zákon návratu k tomuto prapočátku. Setrvání v klidu přivádí všechny vnitřní a vnější děje k pokoji, všechna omezení a podmínky zmizí.
"O tau se nelze něco dozvědět prostřednictvím myšlenek a přemýšlení. Člověk se mu přiblíží, když spočívá v prázdnotě, když za ničím nejde, nic nesleduje..."
(Kniha Čuang-c´)
