védy

 

Sanskrt označuje tímto slovem nejstarší texty indické literatury, doslovný význam je "vědění, svaté učení". Hinduisté přisuzují védám nadpřirozený původ a božskou autoritu.

Védy vznikaly v dlouhém časovém úseku přibližně od roku 1500 př. Kr. a až do 19. století se předávaly ústně a dědily se z generace na generaci. Traduje se, že obsah véd byl zjeven věštcům během hlubokých meditací, a proto jsou řazeny do skupiny textů šruti.

Védy sloužily jako příručky k provádění kultu, náboženských hymnů a obětních průpovědí.

 

Védy se dělí na čtyři základní části:

  1. Véd veršů (Rgvéd)
  2. Véd písní (Sámavéd)
  3. Véd obětních průpovědí (Jadžurvéd)
  4. Véd atharvana (Atharvavéd - atharvan = mystický kněz ohně)