čekanka obecná
čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)
Název
latinský název: Cichorium intybus L.
lidové názvy: čaganka, čagánek, hanička, cikorie, cikorka, koření sv. Petra, německá káva, koření kozího cecku, podražník, pocestník, intybus, kozí cecek menší
Popis
Čekanka je až 1 m vysoká vytrvalá rostlina s hranatou tuhou lodyhou. Je rozvětvená s podlouhlými listy, které jsou nedělené, nahoře kopijovité a širokou spodinou přisedlé. Vyšší listy jsou menší a přecházejí v listeny, ze kterých vyrůstají květní úbory. První rok vyrůstá přízemní listová růžice, která kvete až druhým rokem. Květy jsou jasně bledě modré až blankytné, mají dvouřadivý zákrov a jazykovitou korunu a mají v průměru až 4 cm. Kvete od července do září. Květy se rozevírají jen za slunečného počasí, ráno a odpoledne se opět zavírají. Plodem jsou 3 mm dlouhé a hranaté nažky bez chmýru, lemované na horním konci korunkou štětinek. Kořen je vřetenovitý a vrůstá do půdy kolmo k povrchu.
Výskyt
Čekanka má ráda teplo, roste podél cest, na suchých stráních, pastvinách, mezích, v parcích, na loukách a dalších travnatých plochách.
Obsažené látky
Nať i kořen obsahují inulin, glykosid intybin, třísloviny, cholin, pryskyřice, slizy, arginin, manit, kaučuk, minerální látky a hořčiny.
Sběr a sušení
Sbíráme nať těsně před rozkvětem na přelomu jara a léta, sušíme ji v suché a vzdušné místnosti na sušících platech nebo zavěšenou ve svazcích na šňůře. Při sušení umělým teplem nesmí teplota překročit 40°C. Dobře usušená nať má zelenou až šedozelenou barvu, květy při sušení zbělají. Kořen sbíráme od září do listopadu nebo v dubnu, rozřežeme ho na asi 15 cm dlouhé kousky a sušíme ho umělým teplem při maximální teplotě 50°C. Dobře usušený kořen je žlutohnědý až světle hnědý, na povrchu slabě kroužkovitě zvrásněný s hořkou chutí a bez pachu.
Přirozenost, moc a účinek
Čekanka je přirozenosti studené a suché na druhém stupni, trochu stahuje dohromady a má při sobě trpkost.
Další zpracování
odvar
salát z mladých listů
obklad
čerstvá šťáva z kořene
čaj
balzám
tinktura z kořene